Léčivé rostliny – 5.díl

pelynek-pravyJiří Dráb

5.pokračování

Pokračování seriálu o léčivých bylinách.

Popisy sběru, sušení a využití dalších bylin. 

 

Hloh obecný

hloh-obecny_2Popis

Jedná se o keř vysoký cca 2m nebo menší strom dorůstající výšky až 8m. Květy jsou bílé, které nepříjemně voní a jsou uspořádány v chocholících po 5 až 10. Plody jsou červené malvice (hložinky), obsahující dvě jednosemenné tvrdé pecičky. Na větvích jsou trny o velikosti cca 2,5 cm. Vyskytují se také jiné odrůdy s červenými květy a také plnokvěté. Tyto odrůdy se pro léčení nesbírají.

Výskyt

Na skalnatých a křovinatých stráních, na mezích, u cest, v listnatých světlých lesích a to od nížin až do hor. Vyskytuje se na celém území našeho státu.

Sběr

Sbírají se mladé listy od června do září, květ s mladými listy nebo samotné květy v květnu až červnu a to na počátku rozvíjení květů, zralé plody se sbírají v září až říjnu. Nejvíce účinných látek obsahuje květ.

Sušení

Listy a květy se suší při teplotě do 35°C a plody do 60°C.

Použití

Používá se nálev (čaj), odvar nebo tinktura, která má nejlepší účinky. Užívá se na posílení činnosti srdce (na tzv. stařecké srdce), rozšiřuje věnčité tepny, a tím působí proti angíně pectoris, zlepšuje krevní oběh, upravuje krevní tlak (nízký i vysoký), harmonizuje srdeční arytmie, na záchvatové zrychlení tepu, při bušení srdce, kornatění tepen, uklidňuje též nervovou soustavu. Je vhodné  jej použít při léčbě následků po infarktu myokardu a v prevenci ischemické choroby srdeční. Tinktura je vhodná k desinfekci při odstraňování zabodnutých trnů a třísek. Před započetím léčby uvedených nemocí je nutno se nechat vyšetřit ošetřujícím lékařem a pak s ním domluvit podpůrnou léčbu bylinkami. Hloh se nemá užívat v těhotenství a při kojení. U citlivějších jedinců se může vyskytnout nevolnost, únava, pocení nebo vyrážka na rukou.

Jmelí bílé

jmeli-bilePopis

Je stále zelený, poloparazitický keřík, který na stromě vytváří kulovitou korunu o průměru i přes půl metru. Je to rostlina dvoudomá, jsou samostatné samčí a samičí rostliny. Listy jsou  kožovité, květy nevýrazné, zelenavé, plodem je bílá bobule. Místo kořenů má vyvinuté savé orgány. Po utržení ze stromu zapáchá, zápach při sušení mizí. Složení a množství účinných látek je závislé na druhu hostitelské rostliny a na době sběru. Jmelí odebírá hostitelské rostlině minerální látky a naopak jí poskytuje látky, které ji chrání proti  napadení živočišnými škůdci a některými houbovými chorobami.

Výskyt

Je hojný na jehličnatých i listnatých stromech na celém našem území.

Sběr

Pro léčebné použití se používá list (plody jsou toxické). Nejvhodnější dobou sběru jsou měsíce březen, listopad a prosinec. Nejkvalitnější jmelí je jabloňové.

Sušení

Suší se při teplotě do 45°C.

Použití

Snižuje krevní tlak rozšiřováním krevních vlásečnic, působí močopudně, zmírňuje pocit návalů krve do hlavy a to zejména v období klimaktéria. Reguluje  vylučování žluči do střev a ovlivňuje činnost slinivky. Potlačuje chorobně zvýšenou činnost štítné žlázy. Má též protirakovinné účinky – vyrábí se z něho homeopatický lék Iscador. Užívá se převážně ve formě macerátu ( vyluhuje se min. 4 hod. ve studené vodě, pak se mírně přihřeje a po doušcích vypije) a dále ve formě prášku (rozemleté sušené listy) – jednotlivá dávka prášku max. 1g, denní dávka max. 5g. Vhodné je též užívat tinkturu. Tyto formy užívání jsou účinnější, jelikož některé účinné látky obsažené ve jmelí jsou tzv. termolabilní – nestálé při vyšší teplotě. Podle  starých  lidových  zvyků  jmelí  sloužilo k ochraně proti  zlým  duchům a k zajištění lásky a plodnosti.

Arnika  (Prha chlumní)

prha-chlumniPopis

Arnika je bylina s přímou lodyhou, nahoře chudě větvenou. Listy jsou vstřícné, jednoduché a vytváří přízemní růžici, Oddenek je dlouze plazivý. Květ je jasně oranžovo-žlutý. Plodem je ochmýřená nažka, dlouhá až 5 mm. Jedná se o trvalku. U nás je ve volné přírodě chráněná!!!

Výskyt

U nás se vyskytuje  na horských lukách a má ráda kyselé půdy. Pěstování je problematické a proto se dováží ze zahraničí.

Sběr

Účinné látky se vyskytují v celé rostlině. Z důvodu zachování rostliny se sbírají samotné květy a to těsně před rozkvětem. Kvete od června do srpna.

Sušení

Uměle při 40°C (z důvodu zachování barvy květu).

Použití

Dobře působí na prokrvení věnčitých cév, nepřímo působí také na hybnost srdce. Zevně se používá na zánět křečových žil a vředy, převážně pomocí obkladů. V současné době je nejvíce rozšířené užívání ve formě tinktury a také masti. Při vnitřním užívání se používá tinktura v dávce 10 až 20 kapek do skleničky vody, 2 až 3 x denně před jídlem. Při vnitřním předávkování může způsobit tachykardii až otravu!!!

 Srdečník

srdecnikPopis

Srdečník je vytrvalá rostlina s přímou, tuhou čtyřhrannou lodyhou, vysokou i přes 1m. Je bohatě větvená, dolní listy jsou dlanitě  5 až 7 laločné, horní listy třílaločné, nepravidelně zubaté. Květy růžové barvy jsou pyskaté. Plody jsou trojhranné lesklé tvrdky, nahoře chlupaté. Kvete od června do září. Má nahořklou chuť.

Výskyt

U nás roste v teplejších oblastech na suchých mezích, lukách, v příkopech a rumištích. Často se pěstuje.

Sběr

Sklízí se rozkvétající horní části lodyh mezi 14-16 hodinou.

Sušení

Suší se rychle na dobře větraném místě při teplotě do 35°C, jinak je nebezpečí černání. Po usušení se květy i s listy zdrhnou z lodyhy (je vhodné použít rukavice – usušená rostlina je drsná).

Použití

Celkově uklidňuje a snižuje krevní tlak (zklidňující účinek je vyšší než u kozlíku lékařského). Mírně a dlouhodobě zlepšuje srdeční činnost (stařecké srdce).  Močopudný účinek a také na zbytnělou prostatu. Používá se ve formě nálevu, macerátu, krátkého odvaru (cca 2 minuty), tinktury (ve spojení s alkoholem je účinnější), odvar ve víně. Užívání srdečníku není vhodné pro těhotné ženy.

Brutnák

brutnak_borago_officinalis0Popis

Je statná letnička dosahující výšky 0,5 až 0,8m, s drsnými listy a větvenou, štětinatě srstnatou lodyhou. Květy vyrůstají v horní části lodyhy, jsou převislé na delších stopkách a barvu mají blankytně modrou. Kvete v létě. Plodem je světle hnědá, vejčitá, drsná tvrdka. Čerstvé listy mají okurkovou chuť.

Výskyt

Původem ze Středomoří, u nás se jedná o pěstovanou rostlinu. Vyžaduje kyprou a výživnou půdu.

Sběr

Sbírá se nať v době počátku květu a také semeno.

Sušení

V tenké vrstvě nebo uměle při teplotě do 40°C.

Použití

Vylisovaný olej se semene snižuje krevní tlak a snižuje obsah cholesterolu v krvi. Posiluje práci srdce a příznivě působí na nervovou soustavu. Vypuzuje z těla kyselinu močovou, při nemoci ledvin se snížením vylučováním moči. V kuchyni se používají mladé listy pro okurkové aroma do salátů, polévek, omáček a bylinného másla.

Kručinka barvířská

Popis

Kručinka barvířská je 0,5m vysoký polokeřík s přímými, vystoupavými, hranatými větévkami, které jsou v dolní části lysé a v horní části přisedle ochlupené. Listy má jednoduché, střídavé, tvaru úzce eliptického až kopinatého, barvu na líci tmavozelenou a na rubu jsou světlejší. Žluté květy vyrůstají ve  vrcholových  nebo  latovitých  hroznech.  Plodem  jsou  úzce  podlouhlé  lusky délky 15 až 30mm a tloušťky 2 až  4mm. Kručinka u nás roste v šesti druzích, které  mají podobné účinky, takže je při sběru nerozlišujeme.

Výskyt

U nás roste poměrně hojně v lesních křovinách, na písčitých a hlinitých paloucích, světlých listnatých lesích, kolem cest a na mezích. Má raději chudší a vlhčí půdy.

Sběr

Sbírá se kvetoucí nať (vrchní části větévek) v květnu až srpnu.

Sušení

Suší se ve stínu, při umělém sušení do 40°C.

Použití

Zvyšuje nízký krevní tlak, zvyšuje průtok krve ledvinami, příznivý vliv na cévní systém, pomáhá při léčbě zvýšené činnosti štítné žlázy, užívá se při dně a revmatismu, má močopudný účinek a pomáhá při léčbě zánětu močových cest, patří mezi nejlepší přírodní léčiva s protiotokovým účinkem. Nejčastěji se používá ve formě nálevu. Při léčbě močových cest se používá též odvar (5 minut vařit a 10 minut vyluhovat). Někdy se používá odvar pro koupele rukou a nohou. Působení této byliny je poměrně razantní, takže je nutná opatrnost a dodržovat dávkování v receptech. Používá se samostatně i ve směsích ( s zlatobýlem, vřesem, rozmarýnem, březovým listem a kořenem jehlice trnité). Při předávkování se dostavuje pocit ošklivosti a dávení. V minulosti se bylina používala ke žlutému barvení lněných a bavlněných látek. Obsahuje malé množství jedovatých silic a alkaloidů. Proto není vhodná pro dlouhodobé užívání.

Pohanka obecná

pohanka-obecnaPopis

Podle způsobu využití ji řadíme mezi obilniny. Jedná se o jednoletou rostlinu s převážně lysou lodyhou, která je hranatá, větvená a v průběhu roku mění barvu na červeno-růžovou. Dorůstá výšky 60 až 80 cm. Listy jsou dlouze řapíkaté, srdčitě trojúhlé a špičaté. Květy vytváří úžlabní laty, barvy zelenobílé a červeně tečkované. Plodem je trojboká jednosemenná nažka s hladkými, ostře vynikajícími  hranami.  Nažky se  mohou loupat  (mechanicky  nebo tepelně)  a získáme  slupky  (oplodí) a moučná jádra – kroupy. Pohanka je významnou medonosnou rostlinou. Pro lidský organismus má největší význam obsah vitamínu P a rutinu. Obsahuje ještě mnoho dalších vitamínů a prvků zdraví prospěšných – vitamíny skupiny B, vitamín E, prvky draslík, fosfor, hořčík, vápník, … .

Výskyt

Pochází z jižní Sibiře a severní Číny. U nás se jedná výhradně o pěstovanou bylinu.

Sběr

Nať sbíráme v době květu (cca 50 až 60 dní po výsevu), plody po dozrání (barva je temně modrá) a to v červenci až srpnu.

Sušení

Nať sušíme rychle (nejlépe 20 až 30 minut) při teplotě 105 až 130°C a to z důvodu nejmenší ztráty rutinu. Plody můžeme sušit ve stínu nebo na slunci.

Použití

Příznivý vliv na pevnost a pružnost cévních stěn, zmírňuje potíže s křečovými žilami, snižuje riziko trombózy, infarktu a mozkové mrtvice, snižuje hladinu cholesterolu, upravuje krevní tlak, příznivý vliv na žaludeční a dvanácterníkové vředy. Nejvíce rutinu je v kvetoucí nati a ve slupkách plodů. Pohankovou nať užíváme ve formě nálevu. Suché slupky je možno pomlít na prášek a podávat čajové lžičky 4x denně před jídlem. Lze se léčit také podáváním různých kuchyňských pokrmů s obsahem pohanky. Pohanka se užívá samostatně nebo také ve směsích, kde se často používá s routou,  květem  černého  bezu, s listem  jitrocele  apod. Užívání  pohanky  je vhodné pro těhotné a kojící ženy, protože se příznivé účinky přenášejí i na plod a malého novorozence.

Pupalka dvouletá

pupalka-dvouleta_3Popis

V prvém roce vyrůstá z řepovitého kořene chumáč přízemních, podlouhle vejčitých listů. Ve druhém roce pak vyrůstá přímá, hranatá, až 1m vysoká lodyha s vejčitě kopinatými , střídavými a převážně přisedlými listy. Žluté květy vyrůstají v horní části lodyh z úžlabí listů a jsou složeny ze čtyř plátků. Květ je podobný květu divizny. Kvete od června do září. Rozvíjí se v podvečer kolem osmnácté hodiny a jeho životnost nepřekračuje 1 den. Velikost květu je 3 až 4cm. Plodem je čtyřpouzdrá, čtyřhranná, jehlancovitě protáhlá tobolka , obsahující až 300 lysých semínek. Z důvodu večerního nakvétání je lidově pupalka nazývána „noční svíce“.

Výskyt

U nás roste kolem železničních tratí, na štěrkopískových náplavech břehů řek a potoků, v lomech, pískovnách, rumištích, staveništích apod. Vyhovují jí teplé štěrkopísčité a kamenité půdy. Jedná se také o rostlinu pěstovanou na semeno.

Sběr

Nejvíce semeno (po dozrání) – převážně na lisování oleje, dále pak nejméně dvouletý kořen sbíraný v říjnu kolem šesté hodiny ranní.

Sušení

Semeno se sklízí suché a kořen se převážně zpracovává čerstvý na tinkturu.

Použití

K léčebným účelům se nejvíce využívá vylisovaný olej ze semene. Olej snižuje krevní tlak a hladinu cholesterolu, snižuje srážlivost krve, výborná prevence proti vzniku cévních onemocnění a hlavně angíny pectoris. Další užití při léčbě atypického exému, roztroušené sklerózy. Olej lze získat běžně v lékárnách. Z čerstvého kořene lze zhotovit tinkturu, která se dá použít jako prevence proti srdečním infarktům. Nežádoucí účinky nejsou zjištěny.

Čekanka obecná

Popis

Čekanka je převážně trvalkou. Hranatá lodyha dorůstá do výšky až 1m. Listy má podlouhlé, přilehlé a ve vrchní části kolikovité. Spodní listy připomínají  listy pampelišky. V horní části lodyh vyrůstají z paždí listů květní úbory, které  jsou modré barvy a mají jazykovitou korunu. Plodem jsou asi 3mm dlouhé, hranaté nažky. Kořen je rovný, vřetenovitý a obsahuje hodně insulinu a hořčin.

Výskyt

Roste u nás velmi hojně a to na pokraji cest, na mezích a lukách. Převážně v nížinách a v podhůří jen ojediněle. Vyhovují jí teplejší polohy a sušší stanoviště.

Sběr

Nejvíce se sbírá kořen a to od září do listopadu nebo na jaře. Měně se sbírá nať, nejlépe před rozkvětem a někdy i květ na počátku kvetení.

Sušení

Kořen se suší nejlépe uměle při teplotě 40 až 50°C. Nať i samotný květ se suší ve stínu a uměle při teplotě do 50°C.

Použití

Příznivý účinek na funkci jater, tvorbu a vyměšování žluči. Dále výrazně podporuje látkovou výměnu, trávení a také práci srdce. Nálev z květů se používá k výplachům očí při zánětu spojivek, víček, rohovky a duhovky. Z kořene se užívá převážně odvar a z natě a květů nálev. Má poměrně jemné působení,  nemá žádné vedlejší účinky ani kontraindikace. Pražený kořen (tzv. „cigorka“) se používá k výrobě kávoviny.

Benedikt lékařský (Čubet benedikt)

benedikt-lekarskyPopis

Jedná se o jednoletou, méně často až dvouletou rostlinu, vysokou 50 až 80cm. Má pětihrannou pavučinovitě plstnatou lodyhu, která je rozvětvená. Listy jsou tmavě zelené barvy, střídavé, přisedlé, na okrajích zubaté a ostnaté. Květ je žlutý a plodem je rýhovaná nažka, vybavená chmýřím.

Výskyt

Původem  je ze Středomoří. U nás se jedná o výhradně pěstovanou rostlinu. Vyžaduje teplé, slunné

a chráněné polohy. Půdu lépe vápenitou, s dostatkem humusu, živin a vzhledem k jejímu původu

také sušší. Na mokrých stanovištích je nebezpečí zahnívání listů a kořenů.

Sběr

Sklízí se nať před úplným rozkvětem (konec června až začátek července) a to tak, že nať seřízneme

cca 10 cm nad zemí, abychom mohli provést za dobu vegetace až 3 sklizně. Chloupky na rostlině

mohou způsobit u citlivých osob alergické reakce, proto je vhodné použít pro sklizeň rukavice.

Nejvhodnější dobou sklizně je kolem poledne. V některých případech se sklízí na podzim i kořen.

Sušení

Ve stínu nebo uměle do 40°C, kořen uměle do 60°C.

Použití

Zlepšuje trávení, podporuje tvorbu a vylučování žluče, zlepšuje vylučování kyseliny močové, má močopudný účinek, potlačuje kvašení a hnití ve střevech, působí proti nadýmání. Užívá se převážně ve formě nálevu, připraveným běžným způsobem a to buď samostatně nebo ve směsích. Není vhodné podávat při těžších poruchách ledvin. Při předávkování vyvolává nevolnost, zvracení a také podráždění ledvin Jsou známé recepty na benediktové víno nebo pivo (vyluhování kořene ve víně nebo pivu) – podpora látkové výměny, proti vředům žaludku a střev.

 

 Ostropestřec mariánský

Popis

ostropestrec-marianskyJedná se o jedno až dvouletý, statný , dekorativní bodlák. Lodyha je dole hustě a nahoře řídce listnatá, dorůstá výšky až 2 metry. Listy jsou střídavé, dole  přisedlé a nahoře objímavé, bíle mramorované, tuhé, podlouhle eliptické a ostnaté. V horní části lodyh vyrůstají z úžlabí listů nachové květy na delších stonkách. Kvete v červnu až září. Plodem jsou nažky velikosti cca 7 x 4 mm s bílým chmýrem.

Výskyt

Původem je ze středomoří. U nás se jedná o převážně pěstovanou rostlinu. V teplejších oblastech vzácně zplaňuje a to v blízkosti zahrad, kompostů a podél cest. Je možná záměna s bodlákem zvaným „ostropes“, který u nás roste poměrně hojně, nemá bílé mramorování na listech, listy v horní části  lodyh nejsou objímavé a šištice květu je složená z menších a tenčích lístků, obsahuje jiné látky, které se v léčitelství využívají k jiné léčbě (močopudný, ledvinové kameny,…).

Sběr

Sbírají  se hlavně plody  (nesprávně semena) – těsně  před zralostí se celé  chmýřité hlavice uřežou a usuší. Dále se sbírá též list v květnu až červnu a to mezi 14 až 16 hodinou. Zřídka se používá i kořen sklízený na jaře.

Sušení

Plody můžeme sušit i na slunci, listy ve stínu, při umělém sušení nemá  teplota překročit 35°C. Suché šištice se vymlátí a plody se zbaví chmýru.

Použití

Působí ochranně na jaterní buňky, ovlivňuje tvorbu žluči, její distribuci a tím i celkově látkovou výměnu. Užívá se všude tam, kde se jedná o sníženou  funkci jater – cirhóza, žloutenka a otravy (alkoholem, drogami, průmyslovými jedy nebo houbami). Používá se ve formě nálevu, tinktury, odvaru, prášku  nebo drtě z plodů. Užívá se buď samostatně nebo ve směsích. Nemá žádné  vedlejší účinky ani kontraindikace.

Rozmarýn (Rozmarýna lékařská)

rozmarynPopis

Rozmarýn je stále zelený neopadavý polokeřík s přímým dřevnatějícím stonkem. Listy má přisedlé, vstřícné, čárkovitého tvaru, kožovité a na rubu běloplstnaté. Květy vyrůstají z úžlabí listů a jsou dvoupyské, barvy modrofialové. Plodem  jsou hnědavé tvrdky. Má silný kořenitý pach a hořkou aromatickou chuť. V oblasti Středomoří dorůstá výšky až 2 metry. Obsahové složení (hlavně silic) je dost rozdílné a je závislé na oblasti pěstování ( Středomoří nebo u nás).

Výskyt

Jedná se o rostlinu pocházející ze středomoří. V našich podmínkách nepřezimuje a na zimu se musí zajistit nejlépe chladnější prostředí (5 až 10°C),  s dostatkem světla a velmi mírnou zálivku.

Sběr

Sbírá se list od konce května do srpna.

Sušení

Ve stínu, uměle do 35°C.

Použití

Příznivý vliv na tvorbu žluči, prokrvuje trávicí ústrojí, působí močopudně, zvyšuje snížený krevní tlak (vhodné rozmarýnové víno), vnější použití na revmatické klouby (např. silnější nálev nebo rozmarýnová mast). Rozmarýn se  podává samostatně nebo ve směsích (např. s meduňkou, mátou, routou, řebříčkem, hlohem, měsíčkem a jablečníkem).  Používá  se také  jako  tinktura, k inhalacím a též jako bylinná koupel (pro koupel odvar). Jemněji působí jako šestihodinový macerát. Není vhodné ji užívat v době těhotenství a kojení, dále při a po zánětlivém  onemocnění ledvin nebo jater. Protože působení rozmarýnu je poměrně razantní, tak je nutná zvýšená opatrnost a dodržování receptů. Dále se rozmarýn  používá v kuchyni jako koření k masům (zvěřina, telecí, skopové), do polévek,  omáček, salátů, na pizzu, těstoviny apod. Potom do aróma lamp a též v kosmetice.

Jablečník

jablecnikPopis

Jablečník je  trvalka s běloplstnatou,  od spodu  rozvětvenou  lodyhou,  která je  přímá,  čtyřhranná a převážně dutá.  Dorůstá do výšky  0,5m. Listy jsou široce  vejčité, vstřícné, vroubkovaně pilovité a zespodu šedě plstnaté. Drobné kvítky  vyrůstají v horní části lodyh v úžlabí listů, jsou pyskaté, bělavé až nafialovělé   barvy. Kvete v červenci až září. Plodem je lesklá a hladká tvrdka. Rostlina má příjemnou jablečnou vůni a má nahořklou ostřejší chuť.

Výskyt

Původní výskyt je pravděpodobně ve středomoří. U nás roste volně jen v teplejších oblastech, převážně se u nás jedná o pěstovanou bylinu. Vyskytuje se  na kamenitých stráních, rumištích apod. Vyžaduje slunnou polohu, půdu propustnou, hlinitopísčitou až písčitou a spíše vápnitou.

Sběr

Sbírají se horní části lodyh na počátku kvetení, nejlépe kolem 13té hodiny.

Sušení

Suší se v tenké vrstvě ve vzdušné místnosti, při umělém sušení do 40°C.

Použití

Upravuje nepravidelnou a zrychlenou činnost srdce, příznivý vliv na cévy  a krevní oběh, tvorbu žluči, jaterní funkce a činnost sleziny. Při zánětech jater a žlučníku. Na posílení organismu a hlavně nervové soustavy  je vhodným lékem jablečníkové víno.Nejčastěji se užívá nálev podávaný před jídlem  2-3x denně. Používá se samostatně nebo ve směsích, a to s rozmarýnem, kořenem omanu, kostivalem, meduňkou, mátou, řebříčkem, vachtou trojlistou,   řepíkem a fenyklem. Jsou možné reakce z předávkování. Kontraindikace  nejsou zjištěny.

Routa vonná

routa-vonnaPopis

Routa vonná roste ve tvaru keře nebo polokeře, ve spodní části dřevnatí a dorůstá výšky cca do 70cm. Rostlina vyhání ze zdřevnatělého oddenku bohatě větvenou lodyhu. Listy jsou barvy modrozelené, střídavé, protáhle oválné  a lichozpeřené. List má tvar protáhlé lžičky, je dužnatý a proti světlu světlé tečky, což jsou žláznaté buňky, které vylučují éterické oleje. Vrcholkové květenství složené z vidlanů je  barvy žluté, vrcholové květy jsou  5tičetné  a ostatní  4četné.  Korunní lístky jsou jako listy lžícovitě prohnuté. Kvete v červnu až  srpnu. Plodem je čtyř až pětipouzdrá tobolka. Čerstvá rostlina má nepříjemný  kořenný zápach. Po usušení je tento zápach menší a má hořkou chuť.

Výskyt

Původem je z východního středomoří, kde se nachází na kamenitých stepních stráních. U nás se převážně pěstuje a jen ve vinorodých oblastech zplaňuje.  Vyžaduje slunné stanoviště, na živiny chudší,  propustnou a vápenitou  půdu.  Rozmnožuje  se výsevem semen na jaře, v létě  řízkováním a starší rostliny  dělením keříku.

Sběr

Sbírají se vrchní části keříku na začátku kvetení nebo samotné listy před květem. Nejvíce účinných látek obsahuje rostlina v květnu a červnu. Při sběru je vhodné používat rukavice, jelikož šťáva z rostliny může u některých citlivých osob vyvolat záněty na kůži.

Sušení

Sušit ve stínu, při umělém sušení do 40°C.

Použití

Má příznivý vliv na činnost žlučníku a tlumí bolesti při žlučníkových kaméncích. Protikřečový účinek při kolikách ledvin. Rozšiřuje cévy a tím pomáhá prokrvení ledvin, což má vliv na vylučování moči. Snižuje vysoký krevní tlak, a to především tehdy jestliže je způsoben špatnou funkcí ledvin. Má též příznivý vliv na stěny cév, které se stávají pružnější a pevnější. Obsah hořčin podporuje trávení.  Vnitřní užívání ve formě nálevu (čaje) nebo tinktury. Nálev se připravuje z jedné čajové lžičky na 0,15 l vody a 10 minut se vyluhuje. Užívá se 2x a výjimečně  3x denně. Nejúčinnější je tinktura, která se podává v dávce 15 až 25 kapek 2x  a v případě nutnosti 3x denně. Vhodnější je podávání ve směsích, kde je obsah  routy 10 až 15 %. Nutno dodržovat receptury, protože obsahuje menší množství (0,5%) toxické silice. Není vhodná pro ženy v době těhotenství. Při předávkování nevolnost, omámení a dávení.

 

 Popenec (Popenec břečťanovitý)

popenec-brectanovityPopis

Je trvalka dorůstající výšky až 30cm. Rozšiřuje se plazivým kořenujícím oddenkem. Z oddenku vyrůstají vystoupavé větvené lodyhy.  Listy jsou řapíkaté,  vstřícné, ledvinovité až srdčité a hrubě vroubkované. Fialové kvítky vyrůstají z úžlabí středních a horních listů. Někdy mají kvítky i modrou, růžovou nebo bělavou barvu. Kvete od konce dubna do poloviny července. Plodem jsou tvrdky. Má aromatickou vůni a nahořklou chuť.

Výskyt

Popenec u nás hojně roste v křovinách, na lukách, stráních, podél cest a to od nížin až do hor. Vyhovují mu vlhčí půdy.

Sběr

Sbírá se kvetoucí nať, nejlépe mezi 14 až 16 hodinou.

Sušení

Ve stínu a při umělém sušení při teplotě do 40°C.

Použití

Detoxikuje játra a působí ochranně na jaterní buňky. Tlumí průjmy, zlepšuje trávení a celkově podporuje látkovou výměnu. Má protizánětlivý účinek. Užívá se ve formě nálevu (jemné působící), odvaru (působící razantněji), tinktury (20 až 25 kapek na jednu dávku), bylinného balzámu či koupele (pro  vnější použití). Nemá žádné vedlejší účinky ani kontraindikace. V kuchyni se  používá jako zelené koření do polévek, míchaných vajíček, karbanátků,  nádivek, salátů, pomazánek apod.

 Pelyněk pravý

pelynek-pravyPopis

Pelyněk pravý je trvalka s s vícečetným oddenkem. Dorůstá výšky 50 až 150 cm. Lodyha je rýhovaná, převážně světle zelená až stříbrošedá díky jemným  chloupkům stříbřité barvy, je olistěná. Přízemní listy mají dlouhý řapík.  Drobné, kulovité květní úbory tvoří vrcholičnaté laty. Květenství postrádá okvětní jazýčky a skládá se pouze z trubkovitých, žlutých kvítků. Kvete od  června do srpna. Plodem je vejčitá nažka. Za nejdůležitější obsahovou látku je  považována silice, která obsahuje až 10% toxického tujonu. Dále obsahuje  mimo jiné také hořčiny. Má kořenité aroma a hořkou až odpornou chuť. V přírodě se také vyskytuje pelyněk černobýl, který má narůžovělé kvítky a lodyhy jsou zbarveny do purpurové. Obsahuje stejné látky jako pelyněk  pravý, ale v menší koncentraci.

Výskyt

U nás roste kolem cest, na náspech, stráních i smetištích. Má rád vápnité a dusíkaté půdy a teplé stanoviště. Hodně se také pěstuje.

Sběr

Sbírá se kvetoucí nať na počátku kvetení a to seřezáváním horní části lodyh  nad zdřevnatělou spodní částí. Nejkvalitnější je sběr listů s květem.

Sušení

Suší se ve stínu, při umělém sušení nesmí teplota přesáhnout 40°C.

Použití

Příznivě ovlivňuje činnost žlučníku a jater, aromatické hořčiny podporují   tvorbu žaludečních šťáv a celkově zažívání. Uplatňuje se při bolestech břicha  nejrůznějšího původu. Běžně se užívá ve formě nálevu ( dětem max. 1 lžíci  a dospělým  max. 3 lžíce denně). U pelyňku se některé látky obtížně vyluhují ve vodě, proto je vhodnější tinktura (20 až 50 kapek, 2 až 3x denně).  Při bolestivé menstruaci je zase vhodné podávat pelyňkové víno nebo vinný odvar (2 polévkové lžíce 4x denně). Používá se převážně samostatně. Ve směsích se z důvodu výrazné účinnosti a nepříjemné chuti používá jen v malém množství  (5 až 10 % v celkovém objemu směsi). Vzhledem k obsahu toxického tujonu je velmi důležité dodržovat recepty a max. dávkování. Není vhodný pro těhotné a kojící ženy (jedovatý tujon může vyvolat potrat). Předávkování se projevuje   pocitem ošklivosti, nutkáním na dávení a bolestí hlavy. Z pelyňku se také vyrábí alkoholický nápoj absint.

 Použitá literatura :

HERBÁŘ  LÉČIVÝCH  ROSTLIN  1-7. díl – Jiří Janča, Josef A. Zentrich

Vydalo nakladatelství  EMINENT

PRŮVODCE  BYLINÁŘE  PAVLA  –  Pavel  Váňa

Vydalo nakladatelství  EMINENT

BABIČČINY  BYLINKY  –  Aurélia  Dugasová, Dionýz  Dugas

Vydalo  OTTOVO  NAKLADATELSTVÍ  s.r.o.

DOMÁCÍ  RECEPTY  PROTI  NEMOCEM  –  Franziska von Au

Vydala  Euromedia Group, k.s. – Ikar v Praze

ZDRAVĚJŠÍ  ŽIVOT  S LÉČIVÝMI  BYLINAMI  –  Barbara & Peter  Theissovi

Vydala   Natur Produkt spol. s r.o.  Havířov

 

Leave a Reply