Léčivé rostliny (1.díl – sběr)

Zpracoval: Jiří Dráb

A.  Byliny a historie

Nejstarší doklady o léčení rostlinami byly nalezeny v Asii, severní Africe, Střední a  Jižní Americe  z  období  před  4 000 lety. V tomto období také vznikla známá tradiční čínská medicína. Postupem času přibývalo  zkušeností  s používáním  rostlin. Tyto  zkušenosti  se shromažďovaly  u  schopných  lidí, k nimž  se potom v případě potřeby  uchylovali  lidé z širokého okolí, když  potřebovali radu nebo pomoc v  nemoci.

Z těchto lidí  se stávali  léčitelé a  později lékaři. Počátkem  16. století se započalo se zjišťováním  účinných  látek  léčivých  rostlin  pomocí chemie, respektive alchymie. Tímto byly položeny základy tzv. vědeckého lékařství.

Toto  vědecké  lékařství vznikalo z  poznatků  přírodního  lékařství tím, že  zkoumalo již  osvědčené  léčivé  rostliny, ze  kterých  se začaly  vyrábět  léčiva  chemickou  cestou. Takto vznikly v lékařství dva směry a to přírodní lékařství a vědecké lékařství. Toto  vědecké  lékařství se  rychlým  postupem  vědeckého  poznání  rychle  zdokonalovalo  a  dále se zdokonaluje.

Z  léčivých rostlin se izolují čisté  účinné látky, ze kterých se vyrábějí léčiva. Nástupem syntetické chemie se tyto čisté látky dále upravují a získávají  se tím větší  nebo jiné léčivé účinky.

Rychlý  rozvoj  vědeckého  lékařství a  hlavně  větší léčivá  účinnost  těchto léků, potlačil  rozvoj  přírodního  lékařství,  které  se  dostalo do  ústraní  a  používalo  se  jen  okrajově. V poslední  době se  již oficiálně  přiznávají  vedlejší  nepříznivé účinky  syntetických  léčiv. Z tohoto důvodu se stále více lidí v současné  době  zajímá  o léčení  rostlinami.

Dnes se  výraz  vědecké  lékařství  nepoužívá  a  užívá se „klasická  medicína“, rovněž  tak místo  přírodního  lékařství  se používá „alternativní  medicína“. Pod pojem „alternativní medicína“ se  zahrnují různé způsoby léčby přírodními produkty.

B. Léčivé rostliny obecně

Mezi léčivé rostliny se řadí všechny rostliny, které mají prokázaný příznivý účinek na lidský organismus. Podle  známého  přísloví  „Není na  světě  bylina,  která by na něco nebyla“, mají všechny  rostliny  nějaké  léčivé  účinky  o  kterých  zatím  nevíme. Účinek by se v tzv.„lidovém  léčitelství“ neměl  přeceňovat, ale  také  podceňovat. Přeceňováním  účinků  se  rozumí  např., že  nebudeme  chtít  samotnými léčivými rostlinami léčit závažná onemocnění v pokročilém stádiu vývoje jako je rakovina,  AIDS, nebo úrazy jako jsou např. zlomeniny apod. Podceňováním účinků se  rozumí  nesprávné použití některých léčivých  rostlin, které  mají  kromě  příznivých  léčivých složek také některou složku  nepříznivou, která může být i jedovatá. Účinek léčivých rostlin oproti  klasickým lékům  je  pozvolný ( léčba trvá déle), šetrný vůči našemu  organismu  (jedná se o  přírodní  produkt  na který je  náš organismus  zvyklý)  a  při  správné  léčbě  je bez vedlejších účinků – při dodržování dávkování v receptech.

Předem je nutno zdůraznit, že léčivé rostliny bychom měli používat :

– hlavně v prevenci (např. jarní očistné kůry, posílení imunity na jaře a na podzim),

– při méně závažných onemocněních (nachlazení, nespavost, únava, kašel a pod),

– jako podpůrnou léčbu při závažnějších onemocněních – po dohodě s ošetřujícím lékařem,

– při doléčení závažnějších onemocnění (po ukončení léčby klasickou medicínou).

Dále je nutno mít na paměti, že všichni lidé  nejsou stejní, na každého působí jinak, např.  jednomu pomohou a u druhého  nemocného  nemusí  třeba  vůbec  léčivě působit. Rovněž  tak  používání  velmi starých  bylinných  receptů  nemusí  přinést požadovaný účinek. To  může  být  způsobeno  tím, že  v době, kdy  daný  recept vznikl a  byl  tehdy účinný, byly  také  jiné  podmínky  (stav životního prostředí – obsah látek v rostlinách nebyl  úplně  stejný  jako  dnes,  byla  odlišná  strava – méně  sladkých a tučných jídel a lidé se stravovali střídmě -nepřejídali se, byl také  jiný životní styl – život nebyl  tak uspěchaný a stresový).

Neměli bychom při užívání  léčivých  rostlin experimentovat a hrát si na  léčitele, mohli  bychom si také více ublížit než  pomoci. Měli  bychom  být také ostražití na recepty  neověřené  a  nejasného  původu,  nejlépe je používat osvědčené recepty známých  bylinářů. Recepty s  velkým  množstvím  použitých bylin nemusí být nejlepší. Rovněž  tak  užívání  odvarů  a  čajů z většího  množství  bylin není vhodné a  může být  i škodlivé. Uvádí  se, že  slabší  bylinné  léky mají převážně větší léčebné  účinky. Proto je  nutno dodržovat uvedené  množství  v receptech. Nesestavovat  si vlastní  recepty bez větších znalostí a rovněž zařazovat do receptů rostliny pro nás s neznámým účinkem.

C.  Získání léčivých rostlin

 1. Nákupem –  v lékárně nebo v obchodě s léčivými rostlinami. Můžeme si koupit i směs bylin  pro  léčení konkrétní  nemoci – např. urologický  čaj,  při  nachlazení, na snížení krevního tlaku apod.

 2. Vypěstováním na zahrádce –  jen  ty  rostliny, kterým jsme schopni vytvořit příznivé podmínky pro zdárný růst.

3. Sběrem v přírodě   –   Při sběru rostlin  ve volné  přírodě  je nutno  respektovat  některá  omezení, která jsou uvedena v zákoně   č. 114/1992 Sb.  a  v  prováděcí  vyhlášce   č.395/1992 Sb.

Rostliny jsou u nás chráněny dvojím způsobem a to :

a) druhově –  zákaz  sběru  ohrožených druhů rostlin ( s výjimkou těch, které si vypěstujeme sami),
b) územně –  přísný  zákaz  sběru  v přírodních rezervacích.

 Před  započetím  vlastního pěstování na zahrádce a sběrem léčivých rostlin na zahrádce  nebo ve volné přírodě  se musíme  nejdříve  teoreticky  připravit. Jedná  se  zejména o následující informace :

1. Jaké podmínky  vyžaduje  konkrétní  rostlina pro růst:  nadmořská výška, světelné podmínky, nároky na vláhu a stanoviště.

2. Popis rostliny (jak vypadá):  výška rostliny, tvar a barva jednotlivých částí rostliny.

3. Jaká část rostliny se sbírá:  květ, list, nať, kořen.

4. Období sběru  (v jaké růstové fázi) :

nať                                                      – převážně na počátku květu

list a mladé výhonky                      – na jaře

květ                                                    – na počátku kvetení

plod a semena                                 – po dozrání

kůra a kořen                                     – na podzim a časně z jara.

 5. Čas sběru v průběhu dne: sbírá se v denní době, kdy sbíraná část rostliny má nejvíce léčivých látek.

Tyto  informace  se dají získat  hlavně z herbářů  nebo z jiné  literatury  pojednávající o léčivých  rostlinách. Herbář  je  slovo  pocházející  z latinského základu „herba“ tj. rostlina. Herbářem  se  původně nazývala sbírka  sušených  a  vylisovaných  rostlin,  později  se toto  pojmenování rozšířilo na obrázkové knihy o rostlinách a k jednotlivým rostlinám se zapisoval  jejich popis  a  také  poznatky  a zkušenosti z lidového i oficiálního léčitelství.

Za  první  herbář je  možno  považovat písemné údaje o rostlinných léčivech, který vznikl v  Číně  v  období  2700 let  p.n.l.  jehož  autorem  je čínský lékař  Shen Nung. Z dalších herbářů  je u nás známý  od italského lékaře  Matthioliho. Od  českých  autorů je  známý  herbář od  MUDr. Jaroslava Korbeláře  a Zdeňka Endrise  s názvem  „Naše rostliny v lékařství“ (sedmé  vydání  vyšlo  v  roce  1990). Za  nejnovější  a  nejkvalitnější  se  považuje  herbář  od   autorů  Ing. Jiřího Janči  a  Josefa  A. Zentricha, který se skládá ze sedmi postupně vydaných dílů. Z literatury zabývající  se  léčivými  rostlinami  je  nutno připomenout  knihy  od  Josefa  A. Zentricha  „Byliny  v  prevenci“ a  „Bylinářská poradna 1,2,3″, dále od pana Pavla Váni  „Rady bylináře Pavla“.