Mšice (Aphididae)

Miroslav Nechvátal

Příznaky poškození  

Na rostlinách se vyskytuje celá řada různých mšic. Zpravidla zbarvené zelenavě, hnědozeleně nebo černě. Tělo mají zavalité a měkké, nohy dlouhé a tenké, na zadečku mají pár růžkatých výběžků. Mohou, ale též vypadat i jinak, například bílou vatou pokryta vlnatka krvavá, drobná ochmýřená korovnice, nebo šedě ojíněná mšice dutilka. Většina mšic v průběhu roku je bezkřídlá, ale v každém druhu se vyskytují i okřídlené, hlavně na začátku a konci vegetace.

Zelená nebo zelenočerná mšice jabloňová způsobuje na jabloních a hrušních svinování listů, zkrucování letorostů a deformace plodů. Různě zbarvená mšice jitrocelová je příčinou deformací a typického zčervenání listů jabloní. Deformace a žloutnutí listů hrušní způsobuje mšice svízelová. Mšice broskvoňová – Myzus persicae nebo mšice hnízdotvorná způsobují svinování a deformace nejmladších listů broskvoní. Podobné příznaky na slivoních způsobuje zelená mšice slívová, mšice bodláková nebo mšice švestková, která však napadá i broskvoně a meruňky. Zkroucení letorostů a svinování listů třešní je způsobováno výrazně černou mšicí třešňovou. Tyto růstové změny na rostlinách vznikají působením toxinů ve slinách mšic, které se dostanou do pletiv rostlin při sání šťáv rostlin. Kromě již zmíněných deformací listů mohou vznikat na listech různé puchýřky, shluky listů a barevné změny.

Mšice patří mezi nejvýznamnější přenašeče virových chorob. Nepříjemné a škodlivé pro rostliny je i produkce cukernatých výkalů (medovice), na kterých se pak šíří černě houbového původu, které následně omezují činnost listů (ucpávají listové průduchy, nevytváří se chlorofyl) a znehodnocují plody. Za den vyloučí jedna mšice 0,5 mg medovice, v teplém počasí až 8 mg.

Vývoj a šíření  

Převážná většina mšic přezimuje na původních hostitelích ve fázi vajíček. Mšice jabloňová žije celoročně na jabloních, ale ostatní mšice většinou odlétají na léto na jiné rostliny a až před zimou se vrací na původního hostitele (migrují). Tak například mšice jitrocelová na jitrocele, mšice svízelová na svízele, mšice třešňová a mšice broskvoňová na různé byliny i dřeviny. Na různé byliny (především hvězdnicovité) odlétá na léto mšice slívová, mšice bodláková a mšice hnízdotvorná. Některé druhy mšic jsou úzce specializované na určitou rostlinu.

Mšice většinou rodí přímo mladé larvy (za svůj život 50-250) a tím se rozmnožování zrychluje. Jenom tímto způsobem se množí mšice v uzavřených prostorách (byt, skleník), protože zde žijí jen samičky, které se množí nepohlavně (mohou být i okřídlené). V přírodě vzniká u většiny druhů mšic na konci vegetace pohlavní generace, napřed samečci, po nich samičky, které kladou oválná, černě lesklá vajíčka, tímto způsobem vlastně přezimují. Venkovní mšice mohou mít za rok 6-12 generací, skleníkové v závislosti na zimní teplotě až 30.

Prevence a ochrana  

Do sbírky rostlin v interiéru mohou mšice nalétnout, můžeme je tam zavléct na rostlině nebo například na oděvu. Rostliny množené v zahradnických firmách mohou být napadeny rezistentními klony mšic, odolnými běžným přípravkům. I když mají mšice mnoho přirozených nepřátel (slunéčka, pestřenky, mšicomaři …) bez chemické ochrany se zpravidla neobejdeme. Protože mšice vytvářejí velmi snadno rezistentní (odolné) kmeny, je nutné přípravky obměňovat. Postřik se provádí při prvních výskytech mšic. Přípravků je na trhu velmi mnoho, použít můžeme například Mospilan 20 SP, Pirimor 25 WG, Pirimor 25 WG/WSB (rozprašovač).